Dostala nečekaný dárek.
To ženu vždycky potěší. Blížil se den jejích narozenin a z oblíbeného obchodu s oblečením přišlo milé překvapení, peněžní poukázka na nákup. Udělalo jí to radost.
Ruch kolem narozeninové oslavy byl velký. Je to vždy dobrá příležitost, aby se sešla rodina. Tak na poukázku pozapomněla. Později na ni narazila při úklidu. Všimla si, že se blíží termín, do kdy ji může využít. Moc se jí to nehodilo. Její program byl hodně plný.
Touha využít slevu však nakonec zvítězila. S velkým očekáváním vstoupila do obchodu a začala prohlížet zboží. Postupně si vybrala několik kusů oblečení a šla je vyzkoušet. Nic ale nebylo úplně takové, aby si řekla: „To je ono.“ Proběhl vnitřní boj. Byl poslední den, kdy mohla poukázku využít.
Nakonec jí bleskla hlavou otázka: „Co bych si vybrala, kdybych tu poukázku neměla?“
Odpověď byla jasná. „Nic.“
Spokojeně odešla z obchodu a nevyužitou poukázku odhodila do koše. Uvědomila si, že ztratila skoro 40 minut, protože neměla jasno v tom, co doopravdy chce. Do obchodu ji přivedla touha využít nabízenou příležitost v podobě marketingového triku, nikoliv jasně definovaná potřeba. I v takové zdánlivé drobnosti se může projevit, když člověk nemá jasno v tom, co doopravdy chce.
Je velký rozdíl mezi tím, když ví jasně, co chce, a tím, když má pouze strach, že přijde o nabízenou příležitost. Pokud člověk neví, co chce, je pro něho obtížné rychle a správně se rozhodnout, zda je příležitost jeho či ne.
Rozhodování je ve své podstatě úplně snadné. Jsou k němu potřeba jen dvě věci. První je vědomí konkrétního výsledku, které lze nalézt odpovědí na otázku: „Co je to, čeho chci dosáhnout?“ Druhý krok navazuje na první otázkou: „Proč to chci nebo potřebuji? Co mi to přinese?“ (více v článku „Řekni mi JAK“). Pak je zcela zřejmé, zda to, co se mu právě nabízí, naplní jeho potřebu nebo ne.
Znát svá ANO a zná svá NE. Věnovat čas přemýšlení o tom, kam člověk směřuje a co k tomu potřebuje, mu nakonec ušetří mnohem více času, než kolik do takových úvah investuje. Ušetří mu to totiž nejen čas a peníze, ale i množství špatně vynaložené energie. Vyhne se tak vysilujícímu tápání a svou energii využije právě k tomu, co naplní jeho vnitřní potřeby.
Tudy vede nejpřímější cesta ke spokojenosti.
