Báseň o strachu (napsala jedna z účastnic)
Přestat si vyčítat, co bych měla,
mrknout se k sobě, co bych chtěla.
Pohladit své dítě a své strachy,
příjmout ty posly jako svý bráchy.
Přijmout je za kamaráda,
to bych chtěla, to bych ráda.
Otvírám dveře.
Kabátek na věšák jsem Ti už dala,
návštěvu mnoho let jsem odkládala.
Teď už jsem ráda, že Ty jsi tady,
naslouchám pozorně Tvoje rady.
Otvírám smysly, tělo i duši,
i když mi srdce hlasitě buší.
Jsem Tvojí součástí a Ty jsi mou,
spolu jsme silní, projdem i tmou.
Můj milý strachu,
zkoriguj směr,
na západ, jih nebo na sever
kormidluj naši pramici,
láska je další stanicí.
